Rychtrova bouda Benecko

...ubytování s příběhem

Poslední přestavba 1946


V roce 1946 byl dům velkoryse rozšířen přístavbou severozápadního křídla se dvěma novými pokoji.

V třicátých letech si Rychtrova bouda vybudovala mezi krkonošskými boudami vynikající renomé. Bylo to jak zásluhou kombinace  moderního interiéru, kvalitních služeb a starosvětského přístupu majitelů, tak i vynikající kuchyní Anežky Rychtrové. Zejména ubytovací kapacita přestávala postačovat rychle rostoucí poptávce, proto se Bohumil Rychtr rozhodl pro další modernizaci a rozšíření provozu.

Na základě zkušeností z dosavadního provozu budovy a požadavků a přání jejích hostů vyvstala potřeba lepšího sociálního zázemí a zvětšení ubytovací kapacity tak, aby umožňovala rekreaci větších uskupení rekreantů. Rychtrovku si v té době oblíbily zejména dvě velké skupiny klientů - v rámci zimní rekreace uskupení mladých mužů či bezdětných rodin, přijíždějících především za sportem, turistikou a lyžováním, v rámci rekreace letní pak zámožní přdstavitelé prvorepublikové střední třídy. Ti přijížděli na dlouhodobé letní byty - matky s dětmi na souvislý pobyt, otcové je pak navštěvovali dle možností a vlastní dovolené.  

Bohumil Rychtr se rozhodl vyjít vstříc moderním trendům. Protože nejbližší železniční stanice se nacházely ve Vrchlabí a v Jilemnici - tedy více, než deset kilometrů daleko - a spojení Benecka autobusy bylo v plenkách, pořídil pro řešení logistiky hostí a materiálu automobil Praga. Spolu s architektem Fišerou dlouho zvažovali varianty rozšíření provozu, mezi kterými nakonec zvítězila varianta přístavby zcela nového křídla budovy ve volném prostoru vpravo od staré části. Vzadu byla přístavba zahloubena do svahu a obepínala zadní štít budovy.

Přístavbu navrhl architekt Fišera poměrně velkoryse a v duchu tehdy moderních trendů, tedy na téměř čtvercovém základě s jehlanovitou střechou a velkými okny. Do přízemní části umístil dvojici garáží pro vůz páně hoteliérův a vozy p.t. hostí, do patra pak dvojici pokojů č. 11 a 12, největších v celé budově a luxusně zařízených. Přestavbě ale padl za oběť původní pokoj číslo jedenáct v zadní štítové stěně, který  musel ustoupit spojovací chodbě, propojující novou a starou část Rychtrovky.    


Napojení nové a staré části se jako příliš šťastné neukázalo a je zdrojem problémů i v dnešní době. Nízký přístavek, spojující obě části sice poměrně elegantně vyřešil přechod mezi budovami a umístění sociálních zařízení, jeho nízká pultová střecha ale zadržuje sníh, sjíždějící z polovalbové mnohem vyšší střechy staré části a pokud není sníh včas shozen, falcem zatéká. Z hlediska vytápění je pak tato plocha zdrojem masivních tepelných úniků.  prostor tohoto krčku byl po restituci přebudován, v místě rohu chodby a bývalé koupelny vznikla prostorná kuchyně pro návštěvníky, v místě původní dvojice WC je nyní téměř stejně velkoryse řešená koupelna, jako byla koupelna hostí Bohumila Rychtra a prostor původních pokojů 11 a 12 nyní funguje jako dvojpokojový  apartmán, přičemž do prostoru se vešla i šatna.

V rámci přestavby proběhla i náhrada eternitových šablon střešních šikmin oplechováním a prodloužení šikmin do větších převisů. S ohledem na sněžné zimy na Benecku se původní řešení s eternitem ukázalo jako sice pohledné, ale nepraktické - sníh, padající ze střechy šablony rozbíjel a krátké převisy způsobovaly hromadění sněhu u obvodových stěn. Převisy byla nastaveny krátkými krokvemi a zespodu zatěsněny záklopem.  Dům tak prakticky nabyl podoby, v jaké jej známe do dnešních dnů. 

1937