Rychtrova bouda Benecko

...ubytování s příběhem

O Arno Rychtrovi

Arno Rychtr (starší toho jména) se narodil 15.1.1926 jako druhé dítě Bohumila a Anežky Rychtrových. Od mládí vynikal pečlivostí a vynalézavostí. Vystudoval měšťanské gymnázium v Jilemnici  a po vzoru své matky Anežky absolvoval stáži v pražském hotelu Šroubek. Ta byla zaměřena na hostinské a restauratérské dovednosti. Díky této stáži (a praxi na place Rychtrovy boudy, kde Arno od mládí vypomáhal rodičům) se vypracoval ve výborného restauratéra. Během německé okupace Arno (spolu se Zdeňkem Kovářem) spolupracoval s trutnovským partyzánským oddílem, pro který vykonával rozvědnou a přepravní činnost. Po okupaci  Arno pracoval jako účetní a pokladník v benecké záložně a současně aktivně vypomáhal v provozu Rychtrovy boudy v roli provozního a ekonoma. Oženil se s Hanou Vágnknechtovou, dcerou mrklovského řídícího učitele. V roce 1948 byl povolán do armády a nastoupil do Přelouče k automobilové rotě. Z armády byl propuštěn 1. října 1951 v hodnosti četaře a funkci velitele autoparku přepravy PHM. Brzy poté byl StB zatčen Bohumil Rychtr a krátce poté i Arno. Ten ale byl - díky nesjednoceným politickým zadáním liberecké a hradecké rezidentury StB a intervenci bývalých partyzánských spolubojovníků -  propuštěn z vazby. Bylo ale jasné, že stíhán bude podle politického zadání, proto s manželkou Hanou přešli do ilegality. Skrývali se střídavě v půdních prostorách Rychtrovy boudy a u loajálních příbuzných a po odeznění nejaktivnějších akci SNB a StB při jeich hledání překročili hranice do Rakouska a následně do Německa. Po povinném pobytu v utečeneckém táboře se odstěhovali do Sárska, do nevelkého městečka Merzig, kde se jim v roce 1955 narodil syn Arno a o dva roky později dcera Hana. Manželé Rychtrovi využili svých zkušeností a nastoupili jako řadoví zaměstnanci do místního hotelu U Římana. Rychle si vybudovali renomé jak u majitele hotelu, tak i u místních obyvatel svou přátelskou povahou a odbornou zručností a při odchodu majitele hotelu do důchodu od něj hotel na splátky odkoupili. V rozvoji hotelu pak pokračovali až do konce sedmdesátých let a podařilo se jim vybudovat z něj jeden z nejlepších a nejrenomovanějších  merzigských podniků.   

Do vlasti se Anro Rychtr mohl podívat až po revoluci roku 1989. Zděšen stavem, ve kterém komunisté zanechali Rychtrovu boudu, přispěl finančně na záchrannou opravu v roce 1992, během které byly sanovány nejhorší škody z třicetilé devastace podniku. Rád a často se pak na Rychtrovku vracel a vozil sebou i své mnohočetné přátele z Merzigu a okolí.