V letech 1926 - 1952
Bohumil Rychtr svůj podnik budoval s rozmyslem a na svou dobu velkoryse. Svým hostům se proto snažil poskytnout maximální komfort, orientovaný na středostavovskou klientelu úspěšných živnostníků a státních úředníků z velkých měst. Tomu odpovídalo i zařízení pokojů a ubytovacího zázemí. Všechny pokoje proto byly vybaveny umyvadly britského typu se samostatnými kohoutky teplé a studené vody a samotížným ústředním topením, jehož přiznané rozvody v silných trubkách vytápěly i chodby a sociální zařízení. Pro pohodlí hostů byla v domě zřízena i obří koupelna s litinovou vanou, obložená artdecovými černými skleněnými kachlíky. V domě fungovala i veřejná telefonní stanice a také ve své době nevídaný systém elektrického přivolávání obsluhy na pokoj s padajícími čísly.
Specifikou pokojů v patře byla (a je dosud) přiznaná šikmina vestavby. V dobách Bohumila Rychtra šlo o ryze utilitární záležitost daňové optimalizace, protože tento typ pokojů podléhal příznivější daňové sazbě. Šikminy jsme se rozhodli ponechat, neboť z našeho pohledu pobyt obzvláštňují, byť za cenu zhoršeného pohodlí. Jejich existence je do určité míry dána i způsobem rozšíření původní tkalcovské chalupy na ubytování hotelového typu, kdy se inženýr Fischer a architekt Rajm museli vypořádat s vestavbou místností do půdní konstrukce a kterou vyřešili vmezeřením okenních výklenků do krovů střechy. Lehkost konstrukce pak zajistily škvárobetonové tvarovky Slavia, ze kterých byly vyzděny příčky a stěny chodby.
Ve své době měl každý pokoj svou identifikační barvu, do které byla nalakována část nábytku a okenní garnýže. Pokoje měly hladkou prkenou podlahu šedé barvy s běhounovými koberečky. Postele byly z dřevěného masivu s vysokými čely a trojdílnými matracemi, plněnými krátkým čirokem. Náplň matrací byla měněna po každé sezóně, tedy dvakrát ročně. Peřiny a polštáře byly plněny kajčím peřím, povlečení bylo z lněného plátna. Šifónové záclony byly v barvě pokoje.
V meziválečném období eistovaly v podstatě dva hlavní modely ubytování hostů. "Krátké" pobyty na víkend nebo celý týden preferovali zejména lyžníci či turisté, kteří podnik Bohumila Rychtra využívali jako základnu pro své další aktivity. Tito návštěvníci preferovali zejména polopenzi s bohatou večeří s tím, že snídani (kterou Anežka Rychtrová připravovala na přání i "na vidličku") si mnohdy nechávali zabalit "do chlebníku" na tůru. Na pokojích tito návštěvníci trávili převážně noci.
Druhým - a hoteliéry té doby preferovaným - modelem ubytování byl "letní byt". Tuto formu rekreace využívaly dobře zabezpečené středostavovské rodiny z velkých měst, které si mohly dovolit opustit své byty a domy a vyslat matku s dětmi (a občas i s prarodiči) na dlouhodobý pobyt do osvědčeného podniku páně Rychtrova (a samozřejmě i dalších) na Benecku v Krkonoších. Sezóna pro tyto návštěvníky začínala již v květnu a končila s koncem září. Hlavy rodin dojížděly za svými blízkými na víkendy. Kromě rozsáhlých benefitů byl těmto váženým zákazníkům poskytován i rozsáhlý servis, včetně praní a žehlení prádla. Pro tyto hosty bylo důležité, aby hotelové pokoje byly jejich druhým domovem, zejména pro případ špatného počasí.