Rychtrova bouda Benecko

...ubytování s příběhem

O Anežce Rychtrové


Anežka, rozená Braunová se narodila 11. ledna 1895 jako nejmladší dcera Antonína Brauna a Marie Gottsteinové. Měla dva starší bratry (Josefa a Bohumila) a dvě starší sestry (Annu a Marii). S Bohumilem Rychtrem se seznámila v roce 1912 na koncertu Škodovy kapely. Jejich vztah vydržel přes celou první světovou válku a v roce 1920 (17. června) byl završen svatbou.

Anežka vynikala smyslem pro humor, výborně kreslila a byla neobyčejně společenská. S ohledem na rodinné poměry ale nemohla vystudovat gymnázium, jak si její rodiny přála, namísto toho se vyučila kuchařkou ve Vrchlabí. Když v roce 1926 Bohumil Rychtr rozhodl o založení hostinské živnosti, požádala Anežka o přijetí na stáž do pražského hotelu Šroubek, kde se výborně osvědčila ve všech oblastech hotelové kuchyně. Nabyté zkušenosti pak výhodně zúročila v kuchyni Rychtrovy boudy, která se brzy stala proslulou. Na rozdíl od jiných beneckých podniků se u Rychtrů podávala jak jídla regionální kuchyně (včetně nezbytného kysela a pliskánků), tak i jídla kuchyně "městské" a částěčně i mezinárodní, byť ne ve smyslu, jak mezinárodní kuchyni chápeme dnes.

Anežka měla velké nadání na jazyky. Díky pobytu ve Vrchlabí mluvila zcela plynule německy a zvládala běžnou konverzaci ve francouzštině, byť tuto dovednost prakticky neměla příležitost rozvíjet. V protikladu k racionálně a pragmaticky uvažujícímu Bohumilu Rychtrovi byla emocionálním hybatelem podniku a s celou řadou stálých hostí si vytvořila přátelský vztah. S mnohými z nich udržovala čilou korespondenci i po komunistickém převratu.

V době, kdy byl Bohumil Rychtr uvězněn jako "špión a vlastizrádce"  byla Anežka nucena postarat se jednak o rodinu, jednak i o náležitosti, spojené s Rychtrovou boudou - v tom jí, pravda, pomáhala dcera Libuše s manželem Zdeňkem Kovářem. Syn Arno s manželkou Hanou Vágnknechtovou se museli před hrozícím zatčením skrývat, až se jim podařilo ilegálně překročit hranice a uprchnout do Německa. Setkat se se synem a snachou se Anežka mohla až v roce 1968 během krátkého uvolnění komunistického režimu a po "normalizaci" až v roce 1978.

Anežka zemřela 23.6.1982 na ischemickou chorobu srdeční. Pohřbena je v rodinném hrobě na hřbitově v Horních Štěpanicích.