Za socialismu
Socialistické období přineslo do ustálených modelů ubytování na horách rovnostářství a zmar. Léty prověřené a vychytané metody péče o hosta původních hoteliérů přišly vniveč a absence jasného vlastníka vedla k rychlému chátrání provozoven. Do těch stát investoval naprosté minimum prostředků v domnění, že znárodněný majetek se bude udržovat sám. Hlavním a vlastně jediným modelem ubytování se staly turnusové zájezdy, organizované na principu stáda - všichni přijedou jedním autobusem v jednotný den, odrekreují se a po týdnu (zřídka po čtrnácti dnech) opět organizovaně společným autobusem odjedou zpět do pracovního procesu. Střídání turnusů se stalo na dlouhé roky rutinní a nemilovanou prací ubytovatelů, neboť během dvou hodin bylo nutno kompletně uklidit a přestlat celou lůžkovou kapacitu. Pro hosty to znamenalo ponižující povinnost mít v osm ráno sbaleno a odnést kufry do síně, aby paní správcová mohla poklidit. Hosté pak museli nějak přečkat do odpoledne, kdy je autobus odveze zpět.
Určitým zpestřením v rámci návštěvníků byly školy v přírodě (na jaře) a lyžařské kursy (v zimě). Během nich se provozovny zaplnily dětmi, středoškoláky či studenty vysokých škol a jejich vystresovanými pedagogy a pedagožkami. Po ukončení takového turnusu byl obvykle nutný zásah údržbáře.